25. 2. 2008

Naši dva prekiontričtí přátelé z Plzně (bouřka a -M-) posílají svůj první industriální příspěvek z plzeňského regionu, a to pomalu chátrající továrnu keramických hmot bratří Drechslerů. >

18. 2. 2008

O víkendu zavítal kompletní fabrikytým do Horní Břízy - tradičního místa české keramiky. Fabrika, jejíž počátky spadají do konce 19. století,  je bohužel již nefunkční a část je v demolici. Náš prekiontrický kamarád z Plzně (Jan Bouřka) o den později zjistil v místě pár informací o budoucnosti keramičky. Zadní část (viz foto) se bude celá bourat, zachovány zůstanou jen haly v západní části areálu. Jeden komín se již bourá, další dva budou tento smutný osud následovat. Končí tak sláva a tradice podniku, který patřil k nejstarším keramickým závodům v Evropě. Časem zde přibude fotogalerie z areálu (asi se tam ještě vrátíme, abychom nafotili interiéry).

15. 2. 2008

Od roku 2006 jsme již dvakrát navštívili cukrovar v Lenešicích u Loun. Je to krásné místo na kraji Českého středohoří, zvlněný horizont narušuje jeden z nejvyšších a nejstarších komínů v ČR. Cukrovar se pomalu rozpadá, záchrana asi již nikdy nepřijde... >

5. 2. 2008

Přidány nějaké ty fasádovky a industriálfotky.

4. 2. 2008

Sladovny patří mezi nejlépe rozpoznatelné fabriky. Všem moderním sladovnám totiž vždy dominuje sladovnický komín, na jehož hlavě sedí plechová konstrukce známá pod pojmy jako "klobouk pana starého" či "bába". Moderními sladovnami jsou zde míněny ty sladovny, které mají stojatý lískový hvozd. Ten postupně v 19. století nahrazoval kouřové hvozdy.

Nyní se můžete podívat na na dvě sladovny - jedna je roztomilá, vesnická a až skoro rodinná u Hulína, kde nás uvítal ochotný pan Drahoš a druhá je v Táboře a je taková větší, prašnější a trochu zhyzděná pozdějšími přístavbami.

Nechť se vám našimi fotografiemi otevře velký svět přípravy sladu, výchozí to suroviny pro vaření piva.

Hulín-Záhlinice >      Tábor > 

3. 2. 2008

Byla vytvořena nová kapitola "Pohlednice", kde budou postupně přibývat pohlednice s industriálními motivy (z vlastní sbírky).

28. 1. 2008

K.e.n posílá ojedinělou ukázku vesnického industriálu - lihovar obklíčený jihočeskými rybníky, lesy a lukami...>

27. 1. 2008

V nedávné době jsme navštívili dva pivovary. Oba jsou již dávno zrušeny a opuštěny. Jeden je ale zachovalým skvostem a druhý pomalu se rozpadající ruinou. Zachovalý pivovar v Petrohradu je čistý, vyklizený, část osidluje jakási firma, pivovar v Roudnici nad Labem je sice silně prohnilý, prohnaný povodněmi a zatékající dešťovou vodou, ale zase zde můžeme spatřit ještě část zařízení varny.

Petrohrad >            Roudnice >  

18. 1. 2008

Ostrava. Dlouho jsme se tam těšili a loňské léto jsme tam konečně vyrazili. Naše první kroky vedly do dolu Alexander, je to úžasné, volně přístupné místo, kde se člověk začne vedle těžních věží cítit malým. Počasí nám sice moc nepřálo, bylo střídavě deštivo, ale užili jsme si to, v bývalém uhelném dole jsme i přespali.

V zelené Ostravě (někdo říká a ukazuje, že je oranžová) jsme toho navštívili vícero, časem tedy přibude další ostravský industriál. >

14. 1. 2008

K.e.n se po letech vrátil do Liptovského Mikuláše, aby se oddal krásám místní fabriky. >

13. 1. 2008

Cukrovar ve Skřivanech upoutá již z dálky svým 85 metrů vysokým žlutým komínem (pár kilometrů nedaleko je další bývalý cukrovar, a to v Novém Bydžově). Cukrovar sice již není funkční (od 1976), ale budovy jsou zachovalé a s citem opravené, takže zde na vás dýchne duch tehdejší doby.  >

8. 1. 2008

Přidávám sem další cukrovar, tentokráte V Předměřicích nad Labem. Cukrovar již nefunguje, prostory využívá jakási firma s autodopravou. Dovnitř jsme se nedostali, tak zde uvádím alespoň základní data o tomto 140 let starém cukrovaru a pár fotek nafocených z jeho okolí.  >

4. 1. 2008

A máme tu první fabriku v roce 2008, a  to tentokráte sladovna ve Stodu (připravil k.e.n). Pokochejme se v této zimní době sluncem zalitým pivovárkem... >

30. 12. 2007

Tak toto bude asi letošní poslední položka. Když trochu zabilancuju, tak od spuštění tohoto webu (tj. za tři a půl měsíce) tu přibylo 16 položek (= něco přes 16 fabrik), takže tímto tempem to bude tak 50 fabrik ročně. VCPD má ve svém registru kolem 10 000 položek, mnoho z nich jsou jednak zbořené továrny a jednak také jen dílčí technické věci, jako kašny, studny, mostky, apod., takže v celé ČR může být odhadem 2 tisíce a více továren, tak to máme práci minimálně na 40 let :)

Nyní se přesuňme do Zahořan u Vilémova (Ústecký kraj). Tuhle opuštěnou fabriku jsme objevili čirou náhodou při víkendovém putování po Kadaňsku. Cestou do Tušimic jsme v podkušnohorské placce v dálce zahlédli tajemnou vertikálu, která nenápadně splývala s údolím. Na nejbližší křižovatce jsme odbočili tím směrem a kontury komínu s rezervoárem na vodu se začaly zřetelně rýsovat. Pak byla zřetelná i celá fabrika a my byli v sedmém nebi... >

19. 12. 2007

Nedávno jsme společně s loche a k.e.n.em navštívili sladovnu v Táboře, takže brzy přibude galerka z jedné z mála funkčních českých sladoven. No a po Táboře se naše cesty rozdělily, k.e.n se odebral směrem k Mladé Vožici a po cestě se zastavil v Chotovinách, kde se nachází tajemný, opuštěný pivovar. >

16. 12. 2007

Konečně jsem dal dohromady informace a fotografie z Rustonky. Poprvé jsem v ní byl asi před dvěma lety, areál byl rozlehlý, většinu zabíraly vlastní výrobní haly, relativně velká plocha byla volná - skladovaly se zde kolejnice a stavěly se tramvajové křižovatky v měřítku 1:1. Byla to nádhera se tam procházet.

Teď už toho na místě Rustonky moc nestojí,  většina staveb je již srovnána se zemí, brzy zde bude postaven silniční průtah Rohanské nábřeží – Voctářova a nějaké další budovy. Průtahu podlehly již dříve minimálně dvě další fabriky poblíž.

Končí tak éra jednoho z nejstarších průmyslových závodů v Praze. >

4. 12. 2007

Tak do fabrik začne konečně přispívat i kamarád z Písku - k.e.n - milovník industriálu a komínů. V srdci mu sice bije parní stroj, ruce a nohy má z duralu, ale duši má poetickou. Jeho první kus je z Čelechovic na Hané, a to cukrovar.

Je to vůbec první cukrovar zde na fabrikách, ale časem určitě přibudou další, neb země koruny české byly cukrovarnickou velmocí a cukrovarů tu byla fůra. Do současné doby přežilo ale jen několik funkčních (např. Dobrovice, Zvoleněves, Litovel), většina jich zanikla pod tlakem modernizace, globalizace a evropské politiky. Cukrovary se bourají, některé chátrají, některé slouží jako sklady, dílny, strojírny. >

3. 12. 2007

Víkendové počasí bylo nic moc, tak jsme se s loche vydali do pražských industriálních interiérů. V sobotu jsme se šli konečně taky podívat do vysočanského ČKD, a to konkrétně do opuštěné expediční haly, v neděli jsme zalezli do radlické Watrovky, kde již sice něco z hlavní funkcionalistické etážové budovy ubourali, ale její nestarší část bude zachována a zakomponována do nové residenční výstavby.

ČKD Elektrotechnika >  Waltrovka >

30. 11. 2007

A protože jsou cihelny malé, roztomilé a tajemné, tak se po cihelně v Mladé Vožici koukněme ještě na další čtyři cihelny, a to v Zákupech, v Lenešicích, v Hořicích a ve Škvořeticích. První z nich je ve stavu rozpadajícím se, kruhová pec je ale docela zachovalá, po druhé zbyl jen komín kdesi v polích, v Hořicích zase zbyla pouze holá kruhová pec s komínem, Škvořetice naopak stojí jako za mlada, ale rozpadají se. 

Zákupy >               Lenešice >

  Hořice >                                                     Škvořetice >

V Zákupech lze jinak ještě nalézt textilku, vodárnu, mlékárnu, aj. V Lenešicích se pomalu rozpadá cukrovar (s jedním z nejvyšších a nejstarších oktagonálních komínů v ČR). No a v Hořicích nezapomeňte navštívit místní bývalý pivovar, kde se povedla docela dobré konverze (www.expivovar.cz).

A jak to vlastně v té "kruhovce" fungovalo? Vynalezena byla v roce 1858 a její hlavní výhodou bylo kontinuální vypalování cihel, které byly umístěny v jednotlivých komorách. Celou pec tvoří jeden velký oválný prostor, který má z vnější strany pravidelně rozmístěny zavážecí otvory. Pec byla přepažena posuvnými stěnami na několik komor dle rozmístěných zavážecích otvorů, které se následně po zavážce cihel provizorně zazdily. Výpal cihel se pak děje nepřetržitě, oheň postupuje z jedné komory do druhé, část komor se předehřívá a část vypálená chladne. Kolem celé pece je zřízen pracovní prostor, ze které se obsluhují šoupátka mezi komorami a vhazuje uhlí do komor. Kouř se odvádí kouřovodem do komínu, který bývá umístěn zpravidla v podélné nebo příčné ose pece na jedné straně. Z vychladlých komor se pak vypálené cihly vyvážejí.

Jinak ono přebudovat chátrající starou cihelnu na něco nového není žádná sranda - kruhovka poskytuje zpravidla docela málo prostoru, aby se tam mohla nějaká nová funkce dobře umístit. V Novém Bydžově se povedlo udělat z interiéru kruhové pece obchod, v Praze-Ďáblicích pokračuje snad zdárně konverze Battistovy cihelny z roku 1893 na restauraci.

27. 11. 2007

Jistý informátor mi sdělil informaci, že nápis S.O.S byl dnes v 13,20 hodin sundán. Nicméně je tento čin alespoň mediálně podchycen a akce splnila částečně svůj cíl. Naši tiskovou zprávu převzalo ČTK a novinky.cz (článek Staré komíny bojují o život), dnes jsou tedy média plné krátkých zpráv o osudu Rustonky.

Připravuji fotogalerii z Rustonky, takže brzy se můžete pokochat pohledem na pár fotek této slavné pražské strojírny.

26. 11. 2007

Rustonka volá S.O.S.! V neděli jsme s loche a komAnem vyvěsili na komín Rustonky transparent "S.O.S.". Začalo nám vadit, jak pomalu (nejen) v Praze mizí technické památky a prakticky není vidu ani slechu o tom, že by byl někdo viditelně proti jejich bourání. Je třeba upozornit na tuto problematiku. Developerská koryta musí být naplněna a kde jinde vzít v přeplněné Praze pozemky než na průmyslových místech. Ano, někde je to v pořádku, tam, kde jsou již léta brownfieldy, je nový život vítán, avšak proč bourat jedinečné technické památky? Vezměme si příklad třeba z Anglie, kterak se chovat k národnímu bohatství.

Naší demonstrativní akcí v rámci Svazu českých komínářů chceme upozornit na skutečnost, že řada industriálních památek, které mají svou historickou i kulturní hodnotu, v současné době ustupuje jak účelovým, tak i ryze komerčním stavbám častokrát nepříliš valné architektonické kvality (například obytný komplex budov, který nahradil bývalou Spalovnu Vysočany). V neposlední řadě chce tato naše akce upozornit na staré tovární komíny jako takové, neboť v mnoha případech se jedná o umělecká díla propracovaná do posledního detailu, nikoliv pouze o strohé funkční stavby.

Ocelářství, slévárenství, strojírny, cukrovary, pivovary, textilky a další provozy byly, a v některých případech stále jsou, doménou ČR. I když nelze za každou cenu chránit jakoukoli industriální stavbu, vždy by mělo být zváženo, jak továrnu, která již neslouží svému účelu, následně využít, zda by nemohla proběhnout účelně-estetická konverze, a tak kus historie místa a industriální památku zachovat. Chraňme proto toto naše jedinečné dědictví!

25. 11. 2007

22. 11. 2007

Na ČT2 byl včera 21.11. v 20,00 odvysílán pořad Než to všechno zbouráme (v rámci cyklu Ta naše povaha česká). Během půl hodiny bylo ukázáno typické české chování k našim technických památkám, pěkným kontrastem byla návštěva industriálu v Německu, kde bylo uvedeno pár ukázek zachování těchto staveb a jejich znovuuvedení do života. Turisté se jen hrnou... > Archiv ČT

No a nezapomeňte v pondělí 26. 11. "oslavit" Den padlých komínů. Zapalte svíčku na místech, kde se tyčily tyto vznešené vertikály, či byla nějaká ta fabrika. Rozlučte se s pražskou Rustonkou v Karlíně, která je nyní v demolici a za pár týdnů po ní nezbude zhola nic. Místo této známé strojírny se budeme moci projet po nové silnici.

Tento rok vykazuje celkově hodně smutnou bilanci ztrát krásných industriálních staveb - jenom v Praze letos padly podbabské sladovny, část Waltrovky (jedna část možná bude zachována) v Radlicích a Rustonka. U ostravských přátel zase padla těžní věž Doubrava II. Hladové krky nenasytných developerů a neschopných architektů jásají... Útěchou budiž alespoň komín modřanského cukrovaru, který zde zůstane jako tradiční dominanta lokality, obdiv také patří podnikavci v Hořicích, jehož zrekonstruovaný pivovar je opravdu nádherný!

A když už tak bilancuji (skoro jako by byl konec roku), tak se ještě obávejme o osud branického pivovaru, nebo pekárny Odkolek ve Vysočanech. Snad se těmto památkám nestane nic nehezkého, jako např. pivovaru ve Vinohradech při konverzi v roce 2002, kdy vyhořel - před požárem se projektantům pořád nějak nedařilo tam napasovat takové dispozice, jaké by potřebovali, no a po požáru? Dispozice konstrukcí pivovaru se v mnohém uvolnila, a to se to pak panečku lehce projektovalo a stavělo! Stavět nanovo umí každý, ale ctít tradici a přizpůsobit se, to je výzva, kterou jen tak někdo neuchopí.

17. 11. 2007

V rámci výstavy desítky fotografických nadšenců z Moravských Budějovic vystavuji několik industriálních fotek. Tak se přijďte pokochat, pokud máte náhodou cestu kolem. Výstava potrvá do 29. 11. 2007.

15. 11. 2007

Pro dnešek uvedu jeden krásný budovatelský slogan:

VYBUDUJEM NOVÉ HUTĚ, ZÁPAĎÁKŮM PŘEJDOU CHUTĚ!

11. 11. 2007

Kdo občas jede v Praze ze Slivence dolů k Chuchli (nebo naopak), tak ho jistě vždy upoutala surová malá stavba se čtyřmi komíny kousek od silnice - Pacoldova vápenka. Z cihelného zdiva vyrůstaly stromky a tráva, klenby padaly, technická památka dlouho a vytrvale chátrala. Stal se ale zázrak a vápenka byla postupně od roku 2004 vkusně rekonstruována a nyní je zakonzervována. Můžeme se tak nadále unášet krásou této jedinečné stavby, která je českým patentem.  >

26. 10. 2007

Cestou do Ostravy (červen 2007) jsme náhodou narazili na obec Ruprechtov a na jejím okraji byl nádherný zachovalý větrný mlýn. Počasí sice nepřálo, ale za zastávku to jistě stálo - jen s přístupem je to horší, mlýn je v soukromých rukou, takže je třeba se dopředu objednat. >

8. 10. 2007

Tak jsme po roce a půl navštívili v Kralupech nad Vltavou lihovar. Lihovar je stále opuštěn a chátrá, od poslední návštěvy zde ubylo mnoho metráků oceli, přibylo mnoho grafitti a rozbila se většina oken. Přilehlá železniční trať je také již rozebrána, místní "brigádník" z pražců vytloukal různé skoby a šrouby. V posledním patře zbyl ještě jeden sud melasy, což je výstupní nevyužitelný materiál (odpad) z cukrovarů, ale vstupní surovina do lihovarů (dnes je melasa také součástí zdravého životního stylu). Při poslední návštěvě v roce 2006 bylo v lihovaru sudů s melasou více, nějaký ten sud někdo převrhnul, takže melasa stékala po schodech a lepivá černá hmota zajímavého zápachu se tak linula mnoha podlažími. 

Existuje snad záměr na vybudování nového lihovaru na stejném místě, ale místní občané budou asi proti dalšímu zdroji smradu poblíž centra města. >

30. 9. 2007

Od roku 2005 patříme k pravidelným návštěvníkům kladenské poldovky a přilehlých industriálních útvarů. Tento průmyslový areál, kterému nejviditelněji dominuje teplárna ECKG, je zčásti opuštěn, někde sídlí různé firmy, jako např. sběrna kovů (to aby sběrači neměli dalekou cestu se svým nákladem) a velký kus ještě zabírá funkční Poldi Hütte, kde nás ale neradi vidí, myslí si, že když tam běháme s foťákem, že nám jde o průmyslovou špionáž. I když pohled do haly, kde člověk vidí jak tam tahají rozžhavený kusy železa za doprovodu různých zvuků, je zážitkem na hodně dlouho. Na druhé straně zde lze narazit na opuštěnou a zdevastovanou halu, kde se rozprostřelo pouze ticho a smutek. V tomto industriálním kostele se vám zastaví dech a necháte se unášet sentimentem místa. Jen vítr se prohání světlíky a rozcinkává volné kusy plechu.

Z archívu přikládám výběr z mnoha fotografií pořízených za poslední 2 roky, hodně z toho jsou samé komíny, ale ty k poldovce neodlučitelně patří a bohužel rychle ubývají. Je třeba tedy všechny zdokumentovat. >

18. 9. 2007

Již několik let cestuji společně s loche a potkánky za krásami naší země. Zbožňujeme staré fabriky, staré, opuštěné, ale i funkční (ale tam se člověk málokdy dostane, ale když se chce, tak to jde). Ta surová krása a umění a tradice dávných mistrů nás přímo přitahuje, nemluvě o tom, že každá fabrika měla a má zpravidla komín, který je jedinečnou symbolikou slavné průmyslové minulosti.

Z našich cest disponuji rozsáhlou databází fotodokumentace (i když občas s horší kvalitou-hlavně v interiérech, neb jsem líný tahat s sebou stativ a fotím často z ruky i na ISO 1600) a tak časem zde budou přibývat nejen staré věci z archivu, ale i nové. Můžete se těšit na kladenskou poldovku, na Ostravu a spoustu jiných krásných českých industriálních klenotů. Zajímám se ale především o architekturu a konstrukce industriálních staveb, minimálně zde naleznete technologické souvislosti s industriálem (strojní vybavení, apod.).

Velmi volně spolupracuji s Výzkumným centrem průmyslového dědictví (VCPD), kde pracují nadšenci pro industriální a jiné technické památky a produkují mnoho zajímavých publikací. Pracují mimo jiné na Registru stavebních děl, který obsahuje desítku tisíc nejrůznějších technických památek - postupně jednotlivé položky naplňují různými daty o jejich vzniku a vývoji a fotodokumentací. Takže si nenechte tuto jedinečnou databázi v ČR ujít, já z ní např. čerpám a budu čerpat některé informace uváděné na tomto webu.

Když čtete tyto řádky, tak je web ve stádiu rozpracovanosti, je to jenom takový počáteční nástřel, aby alespoň něco fungovalo a donutilo mě to tak sem sypat nové věci. Jako webový grafik jsem amatér, takže plně doufám, že spíše než vzhled zaujme náplň.

Začněme smutnou událostí - podbabskými sladovnami, které nám na přelomu srpna a září zbořili. Bylo to nečekané, sprosté, byla to rána do srdce, která se jen tak nezhojí. >